V prezentaci, kterou navrhuji, se zabývám historií toho, jak pojímání sluchu spolu se specifickými technologiemi ovlivnily způsoby, jakými dnes vnímáme zvuk. Činím tak z fenomenologické perspektivy, tu však nevyužívám jako zkoumání ahistorické intencionality, ale spíše jako perspektivu, které se otevírá směrem ven, chápající, že zkušenost nelze zkoumat izolovaně, ale jen ve vztahu k její historické a kulturní zakotvenosti. Prezentace se tedy bude zabývat historickým zakotvením několika klíčových technologií a teoretických a sociokulturních kontextů vztahujících se ke sluchu – což je aspekt, který byl při fenomenologickém zkoumání technologicky zprostředkované konstituce životního světa dosud opomíjen. Praktické i teoretické oddělení smyslů v medicíně 19. století připravilo půdu pro vynález technologií pro záznam a reprodukci zvuku, které umožnily rozdělit akustický prostor a vytvořit kolem posluchače individualizované, soukromé pole zkušenosti. Zároveň na pozadí průmyslové revoluce začaly rostoucí počty jednotlivců, kteří si užívali svobody kamkoli cestovat (díky vlakům a poté automobilům) a kdykoli komunikovat s lidmi (díky telegrafu a poté telefonu), oslabovat hranice obcí, které kdysi vyznačovala zvonice. Rozhlas a televize sice přinesly řadu hlubokých proměn, ale stále artikulovaly čas a společenský rytmus, a prostřednictvím pravidelného vysílání, reklamních znělek a politické propagandy kolem sebe shromažďovaly fyzicky rozptýlené komunity posluchačů a diváků. Internet však tato fyzicky rozptýlená, ale soudržná společenství rozbil na myriády roztříštěných uskupení. Počítače a další zařízení, která připojujeme k internetu, zásadně změnily naši zkušenost: už nejsme pasivními diváky nebo posluchači; stali jsme se kurátory své sluchové sféry. To vše vyústilo v tendenci k individualizaci poslechového zážitku.