Republikanismus lze, stejně jako další tradice politického myšlení, zkoumat z řady různých metodologických perspektiv, přičemž jejich volba může buď přímo podmiňovat, či přinejmenším výrazně ovlivňovat jeho konceptualizaci a historickou (re)konstrukci. Z řady možných metodologických pozic k výzkumu republikanismu se konferenční příspěvek zaměří především na dvě vlivné britské metodologie: cambridgeský kontextualismus Quentina Skinnera a morfologicky orientovaný výzkum ideologií oxfordského profesora Michaela Freedena. Metodologický přístup Quentina Skinnera je ve výzkumu republikanismu nejen dobře etablovaný, ale má přímo zásadní zásluhu na obnovení zájmu o republikanismus na poli historických i politických věd. Jeho nominalistické založení a orientace na hermeneutiku konfliktu však může vést k zastínění některých důležitých prvků republikánské tradice. Konferenční příspěvek proto ke Skinnerově přístupu, identifikujícímu tzv. neo-římský narativ republikanismu, předkládá možnou metodologickou alternativu v podobě Freedenova konceptuálního přístupu. Z těchto pozic lze republikanismus nahlédnout coby dynamický myšlenkový proud sjednocený klastrem vzájemně provázaných základních konceptů, jež se v různých temporalitách a jazykových mutacích částečně liší, ale zároveň si drží relativně stabilní způsob dekontestace svých klíčových pojmů i jejich celkovou morfologii. Příspěvek představí rovněž morfologický model takto pojatého republikanismu.