Chyby, které dělají historikové a historičky, když se zabývají vystupováním raně novověké nizozemské republiky na evropské scéně, do značné míry kopírují ty, které dělali zahraniční partneři Sedmi spojených provincií, když s touto politickou entitou museli jednat nebo se u jejích generálních stavů pokoušeli něčeho dosáhnout. Příspěvek kopíruje jejich proces učení a hledá klíč k interpretaci politického chování republiky nikoli v republikánské politické teorii nebo naopak v přehlížení republikánských specifik pro otázky zahraničního vystupování, nýbrž v praxi politických institucí. Zacílením na institucionální pramen si klade za cíl doplnit badatelské směry vycházející z přehnané recepce lokálně i sociálně specifických literárních pramenů, a jednak perspektivu zkoumající politické emoce pouze pomocí pamfletové produkce. Na příkladu míru 1648 se příspěvek pokouší ukázat, jak zapojením znalosti politického systému a čtením pramenů umožňujících nahlédnout do byrokratického ceremoniálu generálních stavů můžeme dospět ke zcela jinému pohledu na domnělý mezník a pochopit, proč zastánci míru čelili politické exkluzi a nenávistným kampaním.