Příspěvek se zaměří na proměny ve vyšší, střední i lidové společnosti od konce 18. do poloviny 19. století na hospodářsky a správně uzavřeném teritoriu, jakým bylo panství Pacov situované v tehdejším Táborském kraji. Současně bude zaměřen na zrod místní "osvícenské" inteligence jako sociální skupiny a její vliv na proměny společenského klimatu v prostředí českého venkovského města a okolního panství, jehož centrem bylo. Autorka se zaměří na analýzu vztahů mezi lokální správou a vrchností, ale i vztahů k orgánům státní správy (Krajský úřad Tábor, České zemské gubernium v Praze) a k okolním vrchnostem a (zejm. královským) městům. Prostřednictvím sledování různorodých aktivit pozemkové vrchnosti a zejména představitelů lokální správy (direktor panství a jemu podřízení úředníci a soudci, purkmistr a magistrátní radové), včetně jejich původu, vzdělání, sociálního či majetkového zázemí a kariér, se zaměří na jejich profesní předpoklady, kvalifikaci, preference i kontakty, na budování společenských sítí a na pozitivní či negativní vliv těchto skutečností na jejich kariéru. Sledované procesy budou nazírány jak shora optikou vrchnosti a státních orgánů, tak i zdola optikou podřízených úředníků, zřízenců a zaměstnanců (včetně duchovenstva a učitelstva na pacovském patronátu) a též místních obyvatel a poddaných, ať žili v městě Pacově anebo ve vsích na panství. V závěru se autorka pokusí zodpovědět otázku, jak tomu bylo s vnímáním úlohy centra a jemu podřízené periferie, nakolik se shodovalo se stavem venkovské společnosti, zda na ně měla vliv místní inteligence, její profesní i soukromé aktivity, společenské kontakty, případně sociální propustnost a vzestupy v modernizující se společnosti.