Životní osud dlouho podrobněji nezmapovaného přerovského rodáka Františka Lančíka vystihují úspěchy a prohry. Ačkoli je připomínán jako voják, byl také obecním funkcionářem – starostou Přerova v letech 1938–1939, jehož zájmem byl rozvoj města. Výrazných výsledků z důvodu krátkého setrvání na této pozici nezaznamenal. Především se snažil o zajištění klidu a pořádku ve městě v této nelehké době, jak dokumentuje v osobních vzpomínkách. Co mu však pomohlo, aby byl zvolen do úřadu přerovského starosty? Kromě členství v sociálně demokratické straně, kde působil jako tajemník, aktivit v zemském zastupitelstvu v Brně a činnosti v obecním zastupitelstvu v Přerově, to byl přirozeně sociální kapitál, publikační a spolková činnost a v neposlední řadě podpora rodiny. Ihned po 15. březnu 1939 se zapojil do odbojové činnosti společně se svými blízkými. Na funkci starosty rezignoval o několik dní později. Po celou dobu války, kdy působil ve Velké Británii, věřil, že se po osvobození stane opět starostou. K tomu ale nedošlo. Sklíčen událostmi, jež postihly celou jeho rodinu, která se konce války nedožila, se postupně uzavřel do sebe a začal zpochybňovat účel zapojení do odboje. Po nástupu komunistického režimu vystřídal řadu podřadných zaměstnání, politického procesu byl z důvodu tragických rodinných událostí ušetřen. Až do konce života věřil, že se demokracie v Československu opět obnoví. Zemřel ale dřív, než k tomu došlo. Příspěvek představí biografickou metodou pohnutý životní osud člověka, který bojoval za pravdu. Seznámíme se s problémy, se kterými se jako obecní funkcionář potýkal a rozebereme faktory, které mu dopomohly na místo starosty.