Českému dokumentárnímu a zpravodajskému filmu mezi světovými válkami sice nebyla právě vlastní sociologická perspektiva ani systematický zájem o společenské role, přesto představuje jeden z relevantních pramenů k bádání v těchto klíčových oblastech. Dochované archivní filmy, ať jde o zakázkové snímky, nebo autorská díla avantgardních filmařů, jsou pro historiky a archiváře živým materiálem, v němž stále nalézáme a identifikujeme další historické skutečnosti i jejich reprezentace. Způsoby zobrazení jednotlivých filmařů se velmi lišily, přičemž je třeba přihlédnout i k pasážím neschváleným cenzurou, jež vypovídají o době vzniku a oficiálních politických stanoviscích na území Československa. Výsledný film tedy může být dosti odlišný od záměru a původní koncepce tvůrců či objednavatelů. Příspěvek se za pomoci konkrétních filmových ukázek zachycujících významné události a jejich aktéry a aktérky nebo více či méně stylizovaný všední život zaměří na dobový diskurz o genderu. Podstatnou částí této debaty je na poli nonfikční kinematografie obraz ženy jako nedílná součást sebevymezení prvorepublikových vládnoucích i opozičních politických stran, hnutí či spolků.