Tento příspěvek představí závěry výzkumu, který vychází z konceptuálních rámců mikrohistorie, historické biografie a historické antropologie a který se věnuje osobnosti Huga Vavrečky (1880–1952) a jeho strategiím jednání především v letech 1938–1952. Před tímto obdobím Vavrečka pracoval jako novinář a diplomat, od roku 1932 jako obchodní ředitel firmy Baťa. Na podzim 1938 zastával post ministra propagandy, vedoucí úlohu v podniku vykonával do května 1945. Období třetí republiky bylo pro něj charakteristické vyjednáváním dalšího pracovního působení po znárodnění firmy Baťa i (úspěšnou) obranou vůči (osobně motivovaným) nařčením z kolaborace za války. Firmu Baťa nakonec sám zažaloval za neplnění závazků vůči jeho osobě. Období po únoru 1948 pro něj znamenalo zhoršení osobní i rodinné situace. Na konci roku 1948 byl Vavrečka v nepřítomnosti odsouzen (na naléhání firemních zástupců) mimořádným lidovým soudem ke třem letům odnětí svobody a propadnutí veškerého majetku. Po celý svůj život – a zejména ve zkoumaném období – však umně využíval svůj sociální kapitál a pokoušel se nadále ovládat svou „agency“: jak za války, ve třetí republice, tak po únoru, a to mj. díky zákulisnímu vyjednávání mezi Gottwaldem a Šrobárem, jemuž Vavrečka pomohl v letech 1944–1945 při podpoře Slovenského národního povstání. I tentokrát byl relativně úspěšný, neboť do vězení nastoupit nemusel. Ve svém příspěvku se pokusím rozklíčovat Vavrečkovy strategie a mezilidské vazby napříč různými sociálními skupinami i politickými režimy a zároveň představím rámce jeho vidění světa, v němž se mísily hodnoty člena někdejší elity, přetrvávajících sociálních vazeb i sociálního habitu, ovšem v napětí k reálné mocenské hierarchii.