Příspěvek se zabývá dopadem přeshraniční spolupráce v oblasti životního prostředí na jihomoravské příhraniční regiony v 80. a 90. letech 20. století. Problematika životního prostředí získala na konci 80. let nejen silnou odezvu v československé pozdně socialistické společnosti, ale dokázala také překonat stále ještě vojensky střeženou hranici mezi Východem a Západem. Životní prostředí tak umožnilo propojit jednotlivce i instituce z obou stran hranice a nastartovat ještě před rokem 1989 přeshraniční spolupráci, podpořenou i v oficiálních kontaktech jihomoravského kraje a země Dolní Rakousko. Jihomoravské příhraniční regiony tak profitovaly z výhodné geografické polohy bez fyzické hranice a životní prostředí a ochrana přírody se staly silnými regionálními tématy. I díky přeshraničnímu transferu a inspiraci se záhy po pádu železné opony podařilo realizovat některé původně regionální iniciativy v oblasti životního prostředí, například Národní park Podyjí nebo program obnovy venkova. Období, kdy regionální spolupráce díky životnímu prostředí překonávala hranici a ovlivňovala i centrální úroveň, bylo poměrně krátké a v polovině 90. let kontakty kvůli odlišným zájmům obou stran upadly. Jihomoravské zemědělství tak i po 30 letech trpí tím, že inspirace ekologičtějším rakouským zemědělstvím nebyla hlubší. Krátké období na přelomu 80. a 90. let však obecně ukazuje možnosti výjimečné a efektivní přeshraniční spolupráce, pokud se spojí vhodné centrální podmínky se zájmem regionálních aktérů.