Množství padlých na vzdálených bojištích 1. světové války, které nebylo možné transportovat k pietnímu uložení do vlasti, vedlo k realizaci pomníků padlých v městech a na vesnicích vznikajícího československého státu. Pomníková tvorba byla realizována především v kameni, ale pietní realizace vznikaly v dalších materiálech – bronzu či jiných ušlechtilých kovech, vitrážích či malbě. Vlastní pomníková tvorba se stala po více než sto letech od ukončení války pramenem pro české dějiny 20. a 21. století. V osudech pomníků od jejich vzniku až do oslav stoletého výročí Velké války se odrážely dějinné zvraty na české a československé politické scéně, které měly vliv na přístup obyvatelstva k těmto pietním místům. Dokumentace osudů těchto pietních míst přináší interpretační pohledy nejen na vlastní pomníky, ale na vývoj společnosti v českých zemích pod vlivem významných dějinných událostí (konec Velké války, vznik nového státu a vlivy jednotlivých skupin, okupace a vznik Protektorátu, změny v českém pohraničí po konci 2. světové války, nástup nové totality, změny po listopadu 1989, stoleté výročí konce Velké války). Dokumentace, interpretace a prezentace pomníků a jejich osudů tak není závislá jen na jejich terénní dokumentaci a archivní práci, ale umožňuje pro část jejich dějin využívat i orální podání pamětníků posledních desetiletí.