Rytmická analýza formulovaná poprvé H. Lefebvrem a C. Reguliér a dále propracovaná dalšími autory jako jsou T. Edensor, F. Neuhaus, K. Herington, M. Marcelli či R. J. Smith umožňuje analyzovat různé typy prostředí z hlediska jejich rytmické struktury. Jedním z hlavních témat takových analýz je město. Rytmus ovšem není v kontextu rytmické analýzy městských prostorů vázán pouze na zvukovost, ale na celkovou dynamickou strukturu města, přičemž zvukovost můžeme považovat za jeden z vnímatelných projevů této struktury. Zvuk je vázán na pohyb znějících objektů – pohyb lidí, pohyb dopravních prostředků, pohyb v rámci městské infrastruktury jako třeba proudění vody či elektřiny atd. Rytmická analýza městského prostředí se proto soustřeďuje především na polyrytmické uspořádání těchto pohybů, které lze zaznamenat také jako zvukové události. V této prezentaci navrhuji, že z historického hlediska můžeme rozlišit zhruba tři základní typy městské polyrytmické dynamiky – starověké a středověké město, moderní industriální město a postindustriální městskou aglomeraci. Toto hrubé rozlišení by samozřejmě bylo nutné specifikovat výzkumem rytmických struktur konkrétních městských prostředí v jednotlivých historických obdobích.