Příspěvek, jenž vychází z pramenného bádání ve východní části královéhradecké diecéze, by chtěl přiblížit postavení duchovního správce a jeho zapojení do státní správy v návaznosti na josefinské reformy církevní organizace. Oproti konci 18. století stát ještě prohloubil zapojení faráře do svého systému, využíval jej zcela logicky k evidenci obyvatel v jeho kolatuře pro správní i vojenské účely. Do rukou duchovních stát delegoval dohled nad školami a učiteli či chudinskými záležitostmi. Kněží dále měli osvětově působit mezi farníky i v případě propagace novinek (očkování, nové postupy v zemědělství), ale byli povinní oznamovat i státní nařízení. Ovšem i na samotné duchovní směřovala kontrola gubernia, a to nejen ve věcech hospodaření s majetky farnosti, ale dozorování se týkalo věcí ideových (např. cenzura titulů farních knihoven). Sonda do úředních povinností farářů by chtěla prokázat prohloubení tlaku ze strany státu, které neskončilo s koncem vlády Josefa II., ale oproti zavedené představě pokračovalo i v následujících desetiletích.