Příspěvek se zaměří na možnosti zkoumání postsocialistické transformace z pohledu kulturních dějin. Zatímco období „dlouhé změny“ před a po r. 1989 se v českém prostředí již historiografie věnovala z pohledu intelektuálních, politických a částečně i sociálních dějin, kulturní dějiny byly doposud spíše opomíjeny. Podobná situace převládá rovněž v sousedních zemích, kde byla z kulturních dějin transformačního období zpracována jen dílčí témata. Příspěvek se dotkne dvou oblastí. Na příkladech z populární filmové a televizní produkce 90. let ukáže, jakým způsobem lze kulturní produkci využít jako pramen pro zkoumání představ, očekávání, stereotypů a měnících se hodnot spojených s ekonomickou transformací. Zároveň se zamyslí nad tím, jak lze kulturně-historické přístupy obecněji aplikovat na témata z hospodářských a politických dějin, jako například privatizace. Způsob převedení státního majetku do soukromých rukou měl i svou kulturní dimenzi. Privatizační strategie byly založeny nejen na ekonomických kalkulacích nebo ideologii, ale odrážely také řadu kulturních fenoménů, jako je nacionalismus, historická paměť, kulturní stereotypy, specifické místní intelektuální a institucionální praktiky či regionální patriotismus. Zohledněním tohoto komplexního spojení faktorů může kulturně-historický výzkum vnést novou kvalitu do stávajícího společenskovědního bádání o postsocialistické privatizaci a ekonomické transformaci obecně.