Téma finančnictví a obchodu Židů bylo ve starší historiografii zatíženo řadou klišé, jejichž zdrojem byly primárně nejen předsudečné postoje vůči židovskému obyvatelstvu, ale mnohdy též nedostatečné pochopení fungování systému raně novověkého dálkového i místního obchodu a principů finančních operací. Výzkumy vedené v posledních desetiletích u nás i na řadě zahraničních pracovišť opakovaně dokládají, že ekonomické působení Židů nelze interpretovat pouze v úzkém kontextu života jejich komunity. Naopak, představuje faktor, který se různou měrou spolupodílel na celkové podobě finančních a zbožních vztahů tehdejší společnosti. Dělo se tak jak na úrovni lokální, tak napříč různými, často vzdálenými regiony Evropy. Příspěvek si klade za cíl představit a na příkladu raně novověké Prahy prodiskutovat několik výzkumných témat, souvisejících s přeshraniční mobilitou (ať již přirozenou nebo nucenou migrací) židovských finančníků a obchodníků. Pozornost bude věnována způsobu vytváření jejich klientských vazeb na panovnické dvory a šlechtické domy v různých zemích Evropy, kooperaci s dalšími židovskými finančníky i investory z řad křesťanů při úvěrování i otázkám, spojeným s transferem zkušeností a znalostí v daném oboru. Dané téma, jakkoliv je svou povahou primárně hospodářské, má řadu významných přesahů do oblasti politicko-správní, právní a současně též sociokulturní. Cílem příspěvku je upozornit na širokou škálu těchto ekonomických, společenských i osobních vazeb, které se mezi příchozími židovskými podnikateli a lidmi z různých vrstev společnosti v novém prostředí vytvářely a prodiskutovat možné přístupy a směry výzkumu.