Po druhé světové válce bylo z tehdejšího Československa odsunuto/vysídleno/vyhnáno téměř dva a půl milionu lidí, kteří dle tehdejších měřítek patřili k Německu. Zůstali jenom lidé prokazatelně dokazující svůj protinacistický postoj, nebo ti, kteří byli nepostradatelní pro práci v zemědělství, lesním hospodaření, v uhelných dolech apod. Podle oficiálních statistik zůstalo v r. 1950 1,8 % německých obyvatel. Vylidněné území bylo sice znovu osídleno, ale stíny událostí z r. 1945, kdy se německé obyvatelstvo v Československu dostalo do postavení bezprávné skupiny lidí, se promítají mnohde ještě nyní do každodenního života dnešních obyvatel i kulturní krajiny. Nejinak tomu bylo i na Broumovsku (Das Braunauer Land), malém výběžku na severovýchodě Čech, v blízkosti Javořích hor (Heidelgebirge). Fakta odsunu/vysídlení/vyhnání byla už mnohokrát zpracována, co se ale s těmito lidmi stalo po transportech? Jaký byl život v „novém domově?" Co pro tyto lidi znamená „domov"? Tyto otázky se snažím zodpovědět na základě studia archivních materiálů, ego-dokumentů, a hlavně rozhovorů s pamětníky, dnes žijícími v Německu. Dochází k trans-generačnímu přenosu hodnot a vzniká chápání domova nového, v souvislosti s významem domova, který už neexistuje. Od roku 2018 pravidelně jezdím do Německa, spolupracuji s krajanským spolkem Heimatkreis Braunau a zpracovávám jednotlivé osudy přeživších.