Příspěvek se bude zamýšlet nad tím, jaký má rodinná historie potenciál z hlediska využití v rámci historických věd. První část příspěvku se bude věnovat rozdílům mezi genealogickým přístupem užívaným pro rekonstrukci rodin a výzkumem rodin, který je uskutečňován pomocí historickodemografické metody. Zároveň bude pozornost věnovaná i aspektům, které mají oba přístupy společné – mj. omezenému záběru, a to jak z hlediska počtu rekonstruovaných vztahů, tak z hlediska geografického. Rozvoj digitálních technologií či sdílení dat v internetovém prostoru však otevírá cesty k tomu, jak se pokusit tuto izolovanost překonat. Výzvu do budoucna tak představuje navázání spolupráce mezi laickou veřejností a odbornými badateli. Záměrem druhé části příspěvku je ukázat, že postup, který je využíván v genealogii, může vést k velmi zajímavým obecným závěrům, a to především tehdy, pokud je aplikován na vhodně zvolené socioprofesní skupiny obyvatel. Primární genealogická rekonstrukce rodinné historie totiž může odhalit vztahy, které významným způsobem determinovaly sociální mobilitu osob, jak bude ukázáno na příkladu dvou skupin: poslanců a vyšších státních úředníků.