V obecném povědomí, stejně jako v akademických kruzích, je magie dodnes mnohdy vnímána jako okrajové a problematické téma. Ať už je valorizována negativně jako zpátečnická pověrčivost, nebo pozitivně jako pozůstatek vytrácejícího se archaického vnímání světa, rozhodně se jeví jako něco, co stojí v tak ostré opozici k moderní vědě, že to na její vznik nemohlo mít žádný výraznější vliv. Na poli dějin vědy je však tato hluboce zakořeněná představa od poloviny 20. století postupně nabourávána a čím dál větší množství badatelů upozorňuje na velice komplexní interakce, které teprve v průběhu 17. století a dále vedly k tomu, že byly domény "magie" a "vědy" jednoznačně odděleny a že se na ně navázaly hodnotové asociace, které si s nimi dnes spojujeme. Navzdory své klíčové úloze při formování moderní vědy se tak magie postupně stala jakýmsi jejím temným protějškem, "vyloučeným druhým" ("rejected Other"), tematickým okruhem, který si a priori nezasluhuje žádnou akademickou pozornost. Ve svém příspěvku bych rád zmapoval jak tento vývoj, tak následnou rehabilitaci magie na půdě dějin vědy, počínaje Lynnem Thorndikem a Frances Yatesovou až k současným pracím Johna Henryho či Woutera J. Hanegraaffa.