Již tři desítky let se objevují publikace, které naznačují, že rekonstrukce minulosti opírající se o textové či obrazové prameny je neúplná a limitující. Minulost můžeme nejen číst a vidět, ale i slyšet, argumentují. Začlenění zvuku do historického bádání umožňuje dle nich vnořit se hlouběji do minulosti, rozvinout historickou imaginaci a vyhnout se nechtěnému anachronismu. Do českého prostředí však z těchto nových směrů bádání proniklo jen málo. Cílem prezentace je uvažovat nad „obratem ke zvuku“ v historiografii a shrnout zásadní příspěvky anglo-americké a francouzské historiografie. Pozornost bude věnována perspektivám bádání s důrazem na moderní dobu, kdy se s nastupující industrializací radikálně proměňuje akustická sféra, která dosud lidskou společnost obklopovala. Jelikož sluch je dle vědců dokonce rychlejší i přesnější než zrak, prezentace se pokusí zařadit „obrat ke zvuku“ do proudu tzv. smyslové historie (sensory history) a historie emocí. Bude uvažovat o možnostech studia zvuku v různých historických obdobích a přínosu pro historické podobory jako jsou urbánní dějiny či dějiny mentalit.