Kulturní krajina je fenomén, se kterým se setkáváme na téměř celém území České republiky. Předpokladem její další kultivace a uchování jejích hodnot je poznání, jak se krajina vyvíjela, než dospěla do současného stavu, a které struktury jsou v ní stabilní, možno říci i tradiční. Příspěvek se zaměří na historickou kulturní krajinu obecně a na zámecké zahrady a parky speciálně. Ukáže možnosti historicko-geografického přístupu při studiu kulturní krajiny a identifikaci jejích hodnot. Diskutována bude pramenná základna, jíž je možno pro studium historické kulturní krajiny využít – a to nejen staré mapy a vyobrazení, ale i prameny písemné (především využití fondů velkostatků). Studium zámeckých zahrad a parků bude demonstrováno na příkladu krajinářského parku v Krásném Dvoře u Podbořan, jedné z prvních fundací v českých zemích. Navíc je to park mimořádně zachovaný a s dobrou pramennou základnou, na jejímž základě jsme schopni rekonstruovat budování parku a průběžné úpravy jeho konceptu. Studium hodnot zemědělské krajiny bude prezentováno na příkladu bývalých panství Nové Dvory a Žehušice (u Kutné Hory). I v této zemědělské krajině jsou významnými nositeli kulturních hodnot plochy komponované krajiny, ale pozornost bude věnována i proměnám krajiny zemědělské.