V anarchosyndikalistickém časopise Hornické listy se v dubnu roku 1911 autor krátké zprávy o proběhlé přednášce Václava Draxla v Oseku o neomalthusiánství ptá, proč bylo zastoupeno tak málo žen, když je to téma, které se jich tak bezprostředně týká? Na podobnou otázku se zaměří i tento příspěvek. Příspěvek se bude zabývat tzv. ženskou otázkou v prostředí severočeských anarchistických horníků. Zaměří se na to, jak anarchisté promýšleli ženskou emancipaci a postavení žen nejen ve společnosti, ale i uvnitř anarchistického hnutí, které deklarovalo rovnost všech lidí a usilovalo o odstranění veškeré společenské dominance. Příspěvek se nebude věnovat pouze tomu, co bylo obsahem ideových textů o ženské emancipaci a jakou jim přisuzovaly roli v emancipačním hnutí, ale také kdo byli jejich autoři a autorky. Bude vycházet z analýzy genderového řádu utvářeného specifickým světem hornictva v období před první světovou válkou. V neposlední řadě tak bude odpovídat na otázku autora z Hornických listů: „Proč tam těch žen bylo tak málo?“