Až donedávna badatelé vnímali rukopis jako zastaralé médium, které bylo nahrazeno tištěnou knihou a po vynálezu knihtisku hrálo při šíření textů jen okrajovou roli. Výzkumy posledních let se snaží uměle vytvořenou hranici v přístupu k rukopisné a tištěné kultuře narušit a oba světy více propojit. K tomu přispívá i současný výzkum rukopisů v českých šlechtických knihovnách raného novověku, v nichž se na přelomu 16. a 17. století nacházely stovky rukopisných knih. Cílem tohoto příspěvku je především osvětlit, jak majitelé knihoven rukopisy získávali, jaká byla jejich motivace k pořízení kodexů a zda tyto knihy byly předmětem individuálního sběratelství či osobní reprezentace, nebo zda byly shromažďovány kvůli textům. Kromě základního výzkumu je možné koncept o společné knižní kultuře rukopisů a tisků realizovat i v oblasti aplikovaného výzkumu. Zmíněn bude především nedávno ukončený projekt Knihověda.cz: portál k dějinám české knižní kultury do roku 1800 (https://www.knihoveda.cz/), jehož koncepce z myšlenky přiblížení výzkumu rukopisné a tištěné knihy také vycházela.