Příspěvek představí dynamické proměny tradičního obuvnického sektoru v českých zemích v průběhu první světové války. Zaměří se především na strukturální změny, které zasáhly obuvnickou výrobu ve válečné ekonomice a vedly k důležité transformaci nejen samotné obuvnické práce, ale i skladby pracovních sil. Vepsaly se také do změny pracovních podmínek, postavení pracujících i jejich vztahu k zaměstnavatelům. Cílí na osvětlení klíčových inovací v oblasti organizace obuvnické produkce a s nimi těsně spjatých změn sociálních a pracovních podmínek obuvníků, které přinesla militarizace ekonomiky spojená s novým vývojem na trzích a také s prudkým růstem erárních a armádních zakázek. Sleduje zrychlenou dynamiku industrializačního procesu ve válečných poměrech a rostoucí výrobní koncentraci českého obuvnictví. Ukazuje, že právě první světová válka výrazně přepsala mapu tradičního obuvnického sektoru, zásadně zasáhla svět obuvnické práce a vytvořila klíčové strukturální předpoklady pro prudký rozvoj fordovského modelu produkce v meziválečných letech. Příspěvek se věnuje také současnému stavu poznání tématu v české historiografii, představuje přínos dosavadního bádání i jeho bílá místa, která mohou být chápána jako důležitá výzva pro soudobou historiografii a zejména výzkumy v rámci Labour History.