Dlouhé 19. století znamenalo zásadní mezník ve vývoji šlechty habsburské monarchie. Od roku 1752 byla šlechtická obec rozdělena do dvou de facto odlišných skupin – šlechtu dědičných království, knížectví a zemí (později šlechtu rakouskou), jež vznikla v důsledku zrušení České a Rakouské dvorské kanceláře, a šlechtu uherskou. Její výsady byly ovšem velmi podobné a společně zanikly v souvislosti s revolucí roku 1848 a přijetím ústavy. Zatímco aristokracie si jistá privilegia, vycházející ovšem z jejich původu a majetku, podržela, ostatní nobilita víceméně splynula s majoritní populací. Příspěvek se bude zabývat důvody udílení šlechtických titulů v tomto období a přeměnou šlechtictví ve specifickou formu státního vyznamenání. Soustředíme se přitom na rozdíly mezi jednotlivými profesemi a specifické postavení státních zaměstnanců (úředníků a vojáků). Z jiných sociálních skupin bude pozornost věnována především podnikatelům. Vývoj šlechty v západní části monarchie (česko-rakouských zemích a pozdějším Předlitavsku) pak bude komparována se situací v Zemích uherské koruny a zmíněny budou i poměry v Bosně a Hercegovině. Závěrem bude situace v Podunajské monarchii komparována s vybranými státy střední Evropy.