Studená válka fungovala, podle historika Paula Chamberlina, jako „centrální nervová soustava, která spojila různé společnosti a vzdálená bojiště do globální sítě, v níž kolovaly zbraně, kapitál, technická znalost, vojáci a politické ideje”. Žíla této soustavy se protáhla hluboce do střední Evropy, která mylně byla dlouhá léta považována za socialismem izolovanou od vnějšího světa. Historici však nedávno začali mapovat spletité množství spojení mezi středoevropskými státy a zeměmi tehdejšího třetího světa. Následuje tedy potom otázka: jak taková spojení proměnila společnosti jako Československo, které je podnítily? Tato stať analyzuje případ slovenského města Martin, největšího výrobce tanků v socialistickém Československu. Za prvé jako důležitého zásobitele, za druhé z perspektivy „domácí fronty“ v globální studené válce. Pomocí orálně-historických rozhovorů, závodních dokumentů a místních novin Turčiansky strojár ukazuji, jak českoslovenští občané v tomto konfliktu vyjednávali a uchopili svou pozici. S důrazem na zbrojní výrobce a výzkumníky pak vysvětluji, jak těsně propojené byly denní činnosti a myšlení středních Evropanů s konflikty mimo Evropu, ve kterých se studená válka stala ozbrojenou.