Příspěvek se věnuje především problematice procesních námitek a jejich vypořádání v kanonickém procesu v druhé polovině 14. století. Exceptiones mohly být vzneseny buďto před, anebo během samotného litis contestatio. Reagovaly na žalobní články v rovině procesní a skutkové a jejich vypořádání muselo proběhnout před vynesením konečného rozhodnutí. Příspěvek analyzuje obecnou úpravu kanonického práva, stejně tak jako úpravu obsaženou v kanonických procesních příručkách z okolí pražské konzistoře. Přihlédnuto je jednak k úpravě obsažené v procesní příručce Mikuláše Puchníka (Ordo iudiciarius) a také k nepřiřazenému rukopisu z fondu rajhradských Benediktinů uloženého v Moravském zemském archivu označovaného jako Circa processum iudiciarium. V otázce odvolání proti vypořádání námitek je zohledněna také formulářová sbírka pražské diecéze z fondu Metropolitní kapituly Olomouc. Příspěvek si klade za cíl srovnání právní úpravy v obou procesních příručkách a zodpovězení otázky, do jaké míry je procesní teorie aplikovatelná a sledovatelná v dochovaných zlomcích soudních sporů před pražskou konzistoří v druhé polovině 14. století.