Masová média – tisk, v pozdějších dobách rozhlas a televizní vysílání – umožňují uchování informací, proto se tak v důsledku stávají historickými prameny. Tisk a tiskové materiály 19. století, ale i odborné publikace nám dokládají dobový postoj k očkování, který byl v mnohém podobný dnešnímu. Brojení proti očkování a jeho odmítání na straně jedné; snaha o osvětu a záchranu života pak na straně druhé. Zpracování těchto historických materiálů nám podává zjištění, že nynější pandemická situace srovnána s rozborem historických pramenů tak není ničím novým. Lakonická oznamování počtu mrtvých při epidemii cholery a neštovic roku 1863 v denním tisku se prakticky neliší od dnešního způsobu informování. Rovněž tak způsob boje proti očkování je totožný s postoji dnešních „antivaxerů“. Šíření dezinformací, vyvolávání strachu z vakcín je prováděno stejnými argumentačními prostředky jako v dnešní době a liší se jen technologiemi, kterými jsou šířeny. Nástup audiovizuálních prostředků na počátku 20. století nám taktéž dokládá mnohé z historie epidemií a boje proti nim, například v případě pandemie španělské chřipky.