Období státního socialismu formovalo prostředí českých měst v mnoha ohledech zásadním způsobem. Stovky novostaveb či přestaveb jednotlivých objektů, sídliště, dopravní řešení či výtvarná díla vázaná na architekturu a veřejný prostor zůstala po roce 1989 přirozeně nejvýraznějšími a nejtrvanlivějšími pozůstatky předchozích čtyř dekád historického vývoje. Ve změněném politickém a společenském rámci se postupně stala předmětem řady debat, kontroverzí a mediálních kauz. Příspěvek nahlédne hmotné urbánní dědictví socialistické éry jako jedno z vlivných a dlouhodobě funkčních témat, prostřednictvím nichž si česká společnost hledá a vymezuje vztah k zásadní kapitole svých moderních dějin. Vymezí základní parametry a významové posuny širokého argumentačního pole, v němž se diskuze o těchto objektech během polistopadového období utvářela a rozvíjela. Na vybraných příkladech přiblíží význam obecnějších hodnot, které byly a jsou skrze tuto problematiku přímo i nepřímo reflektovány. "Kotvy a máje", "vetřelce a volavky", "paneláky", "šumperáky" a mnohé další lze interpretovat jako součást průběžného a dosud neuzavřeného procesu, v němž se re/definují vztahy mezi veřejným a soukromým zájmem, mezi odbornou a laickou veřejností, mezi moderním a tradičním uměním, mezi pamětí a místem i mezi (nedávnou) minulostí a kolektivní identitou.