Příspěvek se bude zabývat tridentskou podobou biřmovacího ritu a jeho zaváděním do liturgické praxe na území českých diecézí v průběhu 17. a 18. století. Cílem je zmapovat, jak se dařilo prosazovat tento rituál v období rekatolizace, kdy byla většina nekatolického obyvatelstva českých zemí přinucena ke změně konfese. Vysluhování této svátosti bylo vyhrazeno pouze biskupům, kteří každoročně konali biřmovací cesty ve svých diecézích jako součást generálních vizitací. Lze předpokládat, že analýza dochovaných biřmovacích knih a biskupských vizitačních protokolů by mohla přinést odpověď na klíčové otázky, které se s touto problematikou pojí. Příspěvek bude hledat odpověď na to, jak probíhalo zavádění biřmovacího ritu do praxe, zda tato svátost představovala symbolický přechod mezi dětstvím a dospělostí, jaký byl věk biřmovanců, jak vypadala jejich příprava na přijetí této svátosti, jaká byla frekvence biřmovacích cest biskupů a v neposlední řadě také na to, zda se biřmování postupně stalo pevnou součástí náboženské praxe a do jisté míry i disciplinačním prvkem v procesu rekatolizace.