Historický výzkum zaměřený na oblast církevních dějin tvoří nepřehlédnutelnou součást tuzemského historického bádání, a to jak svojí kvantitou, tak i kvalitou řešených témat. Církevní historie je rozvíjena na mnoha akademických pracovištích a těší se zájmu široké odborné i laické veřejnosti. Současně nelze přehlédnout, že neprobíhá širší koncepční debata nad celkovým směřováním církevní historiografie, pozornost církevních historiků se koncentruje primárně na dílčí a často velmi úzce vymezená témata a samotná komunikace a interdisciplinární spolupráce mezi zájemci o církevní historii je nejednou spíše nahodilá a omezená na konkrétní projekty. Příspěvek má ambici výše zmíněné problémy tematizovat a otevřít debatu nad dalším směřováním české církevní historiografie. Pozornost bude soustředěna na několik zásadních otázek, jako je např. srovnání profilujících oblastí zájmu české a zahraniční církevně-historické odborné veřejnosti, schopnost komunikovat církevní témata v širším společenském a odborném kontextu či adekvátně reagovat na aktuální církevně-politická témata, včetně schopnosti vyvážené kooperace s církevním prostředím napříč jednotlivými konfesemi.