Ve svém příspěvku se zaměřím na situaci vdov v prostředí městeček pardubického panství a zajímat mě bude hlavně to, jak se smrt manžela/hospodáře odrazila v držbě usedlosti. Vycházet budu především ze sirotčích a purkrechtních knih ze 2. poloviny 16. a ze 17. století. Častým dalším majitelem usedlosti se stával nový manžel vdovy. Od ovdovění k novému sňatku a prodeji hospodářství mohla uběhnout různě dlouhá doba, která ale byla spíše chápána jako provizorium. V případech, kdy se stával dalším majitelem nový manžel vdovy, to bylo asi spíš kratší období. Pro období před vznikem matrik se nabízí srovnání sirotčích knih a svatebních smluv, z nichž se dá ojediněle vyvodit, o jak dlouhou dobu se jednalo. Jindy se však toto období mohlo poměrně protáhnout. Dále bych se proto podrobněji zaměřila na případy, kdy na usedlosti prokazatelně samostatně hospodařila vdova. Pokusím se zodpovědět, jak často se s ženami v čele usedlostí setkáváme a v jaké situaci k tomu spíše docházelo. Zda lze např. vysledovat, že jí někdo pomáhal (syn, tovaryš aj.) a zda to bylo vedeno snahou o předání usedlosti někomu příbuznému, nejčastěji synovi. Na závěr bych se stručně zaměřila na osudy ženy po prodeji usedlosti a zda to bylo spojeno s odchodem na výměnek, do podruží, případně i s novým sňatkem.