Navrhovaný příspěvek se zaměří na vybrané kapitoly života hraběte Leopolda I. Berchtolda z Uherčic, filantropa, cestovatele a lékaře amatéra, který se věnoval dobročinnosti a léčil nemocné. Příspěvek představí ty aktivity hraběte, které souvisejí s jeho bojem s infekčními nemocemi, případně s tématy s nimi úzce spojenými. Pozornost bude věnována především Berchtoldově metodě léčby moru a jejímu dobovému ohlasu, prevenci před infekčními nemocemi, otázce zdánlivé smrti u vážných infekčních stavů, propagaci očkování proti neštovicím a vytvoření nemocnice na zámku v Buchlovicích. Předmětem bude rovněž analýza Berchtoldových spisů, v nichž hrabě prezentoval své názory a poznatky týkající se výše uvedených okruhů, i jeho cestovního deníku, do nějž si hrabě zaznamenával informace o možnostech léčby některých nemocí. Příspěvek ukáže tyto aktivity v dobovém kontextu osvícenské atmosféry závěru 18. a přelomu 19. století, kdy byla Evropa sužována vlnami epidemií. Dané aktivity ukazují hraběte jako vzor a prototyp osvícenského urozeného vzdělance, jehož činnost vycházela z dobových představ o filantropii a nutnosti pomáhat druhým.