Dělnické kolonie jsou již několik desetiletí frekventovaným tématem domácích humanitních a sociálních věd. Etnologie města a dělnictva, hospodářské a sociální dějiny, urbánní sociologie, sídelní geografie nebo dějiny architektury jsou jen některými z oborů, které ve druhé polovině 20. století upřely svou pozornost k dělnickým koloniím jako specifickému fenoménu industrializace a rozšířenému způsobu řešení bytové otázky průmyslového dělnictva. Jen krátce se fenomén dělnických kolonií vytratil z domácích výzkumů v posledním desetiletí 20. století, aby se brzy po roce 2000 znovu vrátil do hledáčku památkové péče, zájemců o industriální dědictví nebo zájemců o problematiku sociálního vyloučení. Výzkum dělnických kolonií je většinou realizován na úrovni případových studií, jen výjimečně využívá metodologické přístupy napříč vědními obory a v podstatě rezignoval na mezinárodní komparaci. Fenomén dělnických kolonií přitom ukrývá značný komparační potenciál a možnosti mezinárodního výzkumu. Příspěvek se ohlíží za tradicí domácího výzkumu dělnických kolonií a jeho dosud nevyužitým odborným potenciálem se značnou společenskou relevancí.