Princezna Ilka Lobkowiczová prožila pozoruhodný život. Narodila se roku 1888 ve Vídni jako Leopoldina Klotylda služce Františce Volkové, jejím otcem byl hrabě Leopold II. Lažanský. Roku 1920 ji pojal za manželku Ferdinand Josef Lobkowicz, dědičný princ roudnický, jenž se kvůli ní vzdal práva prvorozeného. Ilka se od mládí pohybovala v uměleckých kruzích: studovala moderní tanec v Hellerau u Jacquese Dalcroze a v Praze vyučovala jeho metodu tzv. rytmické gymnastiky. Byla společnicí R. Svobodové, později sama provozovala literární salon, jehož se účastnili mj. spisovatelé katolické moderny (Durych, Čep, Zahradníček). Byť bylo Ilčino postavení v rodině vzhledem k jejímu nemanželskému původu komplikované, odráží její osud rozkolísané postavení šlechtických elit v 1. pol. 20. stol. a jejich následnou nivelizaci po roce 1948. Ta se v jejím případě prolíná s osobní tragédií, kdy byla rodina v 50. letech vystěhována z hradčanského Lobkovického paláce a krátce nato přišla Ilka o své nejbližší: dcera spáchala sebevraždu, manžel zemřel a o několik let později zahynul její syn v emigraci při autonehodě. I přes tíživou situaci a materiální bídu si Ilka Lobkowiczová udržela životní nadhled a podle vzpomínek současníků zůstala i v pokročilém věku „dámou vysoké osobní kultury.“ Zemřela ve dvaaosmdesáti letech v Mnichově.