Weber (1904) uvedl tři možné cesty, jak lze dělat politiku – příležitostně a na částečný nebo na plný úvazek. Rozlišujícím klíčem byl pro něj čas investovaný do politických záležitostí. V českém případě představují volení představitelé měst a obcí většinu z politiků, kteří nejenom žijí „pro“ politiku, ale také „z“ politiky. Politici tzv. uvolnění pro funkci mohou věnovat městské politice mnohem více času a energie. Místní samosprávy samy rozhodují, které pozice budou patřit mezi uvolněné. Nejde jen o primátor(k)y a starost(k)y měst, ale také o další člen(k)y městských rad, výjimečně i „řadové“ zastupitele/ky. Obnova místní samosprávy vzešlé ze svobodných voleb byla jednou z klíčových součástí společensko-politických proměn po roce 1989. Nedlouho po obecních volbách 1990 získala města a obce v jednom z největších odstátňovacích programů majetek, jehož podstatnou součást tvořil různě velký bytový fond. Rozhodování o jeho osudu, míře, rychlosti a podmínkách jeho privatizace, patřilo k nejdůležitějším politickým rozhodnutím nových samospráv a přispělo k diferenciaci měst v oblasti, jež se současným růstem cen bytů a nájmů nabývá velkou důležitost. Příspěvek na konferenci se soustředí na proměny samosprávných orgánů vybraných měst po roce 1989. Zvláštní pozornost bude věnována uvolněným pozicím ve vedení měst a tomu, zda mezi politiky „na plný úvazek“ patřili také ti, jimž byla svěřena oblast městského bydlení či majetku města.