Příspěvek se bude věnovat problematice zaniklých pohraničních sídel v českých zemích po roce 1945 jako významného badatelského fenoménu, který se zvláště od 90. let 20. století stal populárním tématem zejména v regionálním a laickém bádání a v posledních letech si razí svoji cestu i v odborném výzkumu rozličných společenských i přírodovědných oborů. V příspěvku bude přiblížen proces zanikání a bourání pohraničních sídel v širší perspektivě poválečné transformace českého pohraničí a jeho dopad na sídelní a kulturní krajinu. Ve výkladu budou zhodnoceny perspektivy a možnosti pramenné základny ke studiu této látky, prodiskutovány otázky terminologického a typologického vymezení, zhodnocen dosavadní stav bádání o této problematice v české i zahraniční historiografii a naznačeny jeho další perspektivy. Příspěvek se bude opírat o provedené výzkumy v různých částech pohraničních regionů (provedených na základě studia archivních pramenů a literatury, rozhovorů s pamětníky, terénního průzkumu) s důrazem na konkrétní místa v okolí česko-rakouské a česko-polské hranice jako příkladu dvou odlišných transformačních procesů, které se odrazily i v rozdílném vývoji zdejší pohraniční krajiny a v osudech jejich obyvatel. Součástí příspěvku bude rovněž zmapování dalšího vývoje zaniklých sídel včetně jejich současné funkce a významu v krajině jako specifického místa paměti českého pohraničí.