„Produktgeschichte“ (dějiny výrobků) náleží k nevyužitým metodologickým konceptům českých hospodářských dějin. Produktgeschichte v tematickém a metodologickém průsečíku hospodářských, sociálních a kulturních dějin přitom umožňují přistupovat k procesům a fenoménům hospodářských dějin v širokých souvislostech a vzájemných vazbách. Tento koncept se zrodil v posledních dekádách 20. století na půdě ekonomických věd v kontextu nárůstu jejich zájmu o environmentální a ekologická témata. Stimulem k etablování Produktgeschichte byla akcelerující globalizace a nárůst významu transnacionální ekonomiky a globálně rozložených produkčních řetězců. Explanační rámec tradičně pojatých firemních a podnikových dějin tak přestal dostačovat realitě globální ekonomiky. Produktgeschichte tak holisticky vhodně integrují často odděleně pojednávaná témata hned několika historických subdisciplín, a to v jednom interpretačním rámci. Široké možnosti dějin výrobků, sledujících osudy konkrétních produktů od okamžiku jejich plánování a zajištění surovin, přes výrobu, spotřebu, až po jejich recyklaci, demonstruje náš příspěvek na příkladu obuvnictví v českých zemích. To je sice frekventovaným tématem domácí historiografie, postrádá však mnohdy širší kontextualizaci v rámci soudobých historiografických trendů, která je vlastní např. transnacionálním dějinám automobilového či oděvního průmyslu.