Ve svém příspěvku se budu zabývat specifickým případem adaptace vědění, které se v českém prostředí začalo prosazovat od 40. let 16. století, tedy po návratu první generace českých studentů z luteránské univerzity ve Wittenberku. Tento případ se nejprve pokusím experimentálně nahlédnout z perspektivy (různých typů) intelektuální historie a dějin filozofie a otevřít tak diskuzi o jejich specificích. Mé vlastní čtení se zaměří na posuny významů v rámci kulturní výměny, na aktérské strategie nakládání s věděním o těle a funkce, které plnilo v novém kulturním a konfesijním prostředí. Konkrétně mi půjde o wittenberskou anatomii a především nauku o duši a afektech, resp. o to, jak se tyto teologicky podmíněné medicínské představy prolínaly s představou o řádném fungováním společenského těla. V závěru se dotknu obecnějších problémů diskutovaných na poli intelektuální historie raného novověku, především otázky, co způsobuje „zneviditelnění“ určitých typů intelektuálních a textových praxí ve starším bádání a jak překonat přístupy formované implicitním kulturním nacionalismem.