Region rozkládající se mezi Slavonicemi, Novou Bystřicí a Dačicemi na hranicích s Rakouskem (dnes známý jako „Česká Kanada“) se až do roku 1938 vyznačoval velkou etnickou, konfesní a hospodářskou rozmanitostí. Němci i Češi, katolíci i židé žili spolu, vedle sebe i proti sobě. Ze socioekonomického hlediska se oblast vyznačovala zemědělstvím a textilním průmyslem. Na příkladu tří lokalit se budu zabývat dopady demografických, etnických a socioekonomických otřesů, které byly iniciovány „shora“ po roce 1945. Jde o 1/ převážně českým obyvatelstvem osídlenou, agrární obec, 2/ do roku 1945 smíšenou česko-německou, agrárně-průmyslovou obec a 3/ do roku 1945 převážně německy hovořícím obyvatelstvem osídlenou obec s převahou textilního průmyslu. Nejprve porovnávám nové normativní a strukturální směrnice s demografickými, politickými a socioekonomickými změnami. Dále se zabývám sociálními a komunikačními interakcemi a s nimi spojenými skupinovými formacemi (například mezi starousedlíky a novousedlíky, zemědělci a venkovským proletariátem, komunisty a nekomunisty atd.), souhrou inkluze a exkluze v lokální každodennosti a intenzitou vztahů k blízké hranici s Rakouskem. Ve třetím kroku se snažím na základě sítí vztahů, interpretací a významů rekonstruovat tzv. provincie významu („Sinnprovinzen“). Můj příspěvek vychází z výsledků česko-rakouského badatelského projektu „Stories – příběhy na hranici 1945–1989“, v němž byly kombinovány metoda orální historie s rozsáhlým archivním výzkumem.