Cílem příspěvku je otestovat smysluplnost kriticky a kontextuálně aplikovaného konceptu republikanismu na starší období českých dějin (15.–16. století), kde lze identifikovat zdroje pozdější tradice republikánských představ o státním zřízení. Jedná se o období dosud jen málo ovlivněné politickou teorií a praktickými zkušenostmi z prostředí renesanční Itálie či Nizozemí, také v dosavadní historiografické reflexi republikanismu prakticky zcela opomíjené. O monarchické povaze českého státu nebylo pochyb, nicméně jednalo se vždy o koncept monarchia mixta v reflektované tradici aristotelismu adaptované na specifické české poměry. Prostřednictvím několika sond do dobové sémantiky (slova obec, res publica, bonum commune) a pramenů rozličné provenience (sněmovní zápisy, teoretická pojednání, historiografie) se příspěvek pokusí toto pole otevřít pro další výzkum a diskuzi. Rýsují se zejména následující tematické okruhy: (a) reflexe mýtů o původní rovnosti Čechů, počátcích knížecí vlády a šlechty; (b) vznik stavovství, spolkové aktivity, landfrýdy; (c) vliv husitství a Jednoty bratrské (oživení principů ideální křesťanské obce). Za konstitutivní rysy republikanismu bude považováno pojetí svobody jako ne-dominance, respekt suverenity právního rámce a umožnění širší politické participace s ohledem na dosahování veřejného dobra.