Součástí reforem v absolutistických monarchiích 18. století byly i snahy o reformu panovnického dvora. Ty nevycházely jen od teoretických filozofů, ale i od panovníků, kteří se snažili ušetřit. Dvůr zodpovědného osvícenského panovníka měl být levný, malý a s prostým ceremonielem. Podle fyziokratů šlechta neměla žít u dvora, ale na svých statcích na venkově a věnovat se agronomii. Josef II. se již od začátku své spoluvlády r. 1765 snažil tyto reformy uskutečnit ve vídeňském Hofstaatu. Zvýšil prestiž vojenské uniformy na úkor španělského ceremonielního oděvu, zjednodušil ceremoniel, snížil počet komořích a často vyjížděl na cesty. Reformy přispěly k znepřátelení šlechty, dvorská společnost ve Vídni se reformami nezmenšila. Téma příspěvku vychází z mojí knihy Habsburgischer Adel und Aufklärung. Bildungsverhalten des Wiener Hofadels im 18. Jahrhunderts, Tübingen: Franz Steiner Verlag 2010. Ani přes nesmírné úsilí se mi stále nedaří dosáhnout minimální hranice 150 slov. O Josefovi II. si každý myslí, že mu na dvoru nezáleželo, ale nebylo to tak.