Příspěvek stručně představí stav bádání o josefinské toleranční politice vůči českým Židům i josefinských židovských reformách jako celku a zamyslí se nad rozdílným přístupem badatelů zaměřených/nezaměřených primárně na židovské dějiny k tématu. Následně shrne výsledky autorčina nedávného výzkumu k okolnostem vydání dvorského dekretu z 19. října 1781 (tzv. tolerančního patentu) pro české Židy, který krom některých nových skutečností přinesl též zajímavý vhled do mechanismu zavádění josefinských reforem, povahy interakce mezi panovníkem, dvorskými a zemskými úřady či nazírání židovské otázky v osvícenských kruzích Čech na sklonku 18. století. Diskuze na nejvyšším zemském úřadu Čech, předcházející a těsně následující vydání dvorského dekretu z 19. října 1781, totiž ukazují, že zde během podzimu 1781 převážily názory, které byly vůči Židům velmi vstřícné a navrhovaly změny, o kterých Josef II. nebyl ochoten vůbec diskutovat, a na jejichž prosazení si čeští Židé museli počkat dalších 70 let. V závěru příspěvek načrtne reálné dopady omezené josefinské tolerance na židovský život v českých zemích, představí ohlasy reforem v židovském prostředí a ukáže, že navzdory faktu, že míra židovské tolerance měla zůstat omezená, přinesla vláda Josefa II. první důležité kroky na cestě k židovské emancipaci.