Hudební kluby zažívaly počátkem 90. let doslova boom. První otevíraly již na začátku roku 1990 zejména v Praze, postupně však vznikaly další napříč celou republikou. Staly se důležitou platformou zejména pro rockové skupiny, které před rokem 1989 působily v amatérské rovině (bez tehdy povinných rekvalifikačních přehrávek) a vystupovaly pouze sporadicky. Právě tito interpreti, kteří po roce 1989 na chvíli zastínili populární mainstream, plnili v prvních postsocialistických letech jejich programy. Kolem poloviny 90. let se ale zlatá éra hudebních klubů začala lámat. Některé tak ukončily svoji činnost, jiné sice fungují dodnes, změnila se však jejich koncepce. Cílem příspěvku je na základě orálně historických rozhovorů s provozovateli hudebních klubů a rockovými hudebníky analyzovat, jaký vliv měly hudební kluby na postsocialistickou transformaci české alternativní rockové hudby. Autorka představí, proč se kluby staly výrazným kulturním fenoménem porevoluční doby, jaká byla jejich role v hudebním průmyslu a zda se v průběhu desetiletí měnila. V neposlední řadě se zaměří na to, jaké faktory ovlivňovaly dramaturgii klubů i jejich existenci.