Příspěvek se zaměří jednak na formování kulturní imaginace střední třídy v 90. letech 20. století a jednak na snahu tematizovat kulturu jako statusový symbol odrážející majetek, prestiž a moc. Klíčovým teoretickým východiskem pro tento příspěvek bude kulturní sociologie tematizující problematiku kulturního kapitálu (Bourdieu 1979) především pak ve vztahu k symbolickým hierarchiím (Skeggs 2004). Zájmem o kulturní produkci ve vztahu ke střední třídě (Stewart 2010) jako hegemonovi postsocialistické společnosti (Szczesniak 2016) se příspěvek se pokusí zaplnit často opomíjenou kulturní rovinu postsocialistické transformace (Ghodsee a Orenstein 2021). Zatímco v předcházejících obdobích státního socialismu kulturní produkce odrážela potřeby různě definovaných skupin, relativními novinkami 90. let byl kulturní individualismus a akcentovaná možnost ušití si vlastního kulturního zavazadla „na míru“ (Beck a Beck-Gernsheim 2021). Současně došlo k postupnému rozvrstvování společnosti i na základě její kulturní spotřeby, která se v mnoha případech ukázala jako polarizující (Reckwitz 2020). Jako prameny pro tento příspěvek poslouží především filmová a hudební produkce tohoto období, jakož i recenze a další expertní materiál této produkci věnovaný. Analýza obsahu kulturních děl poukáže na vzorce a sdílené představy pojící se s nástupem nové, zejména podnikatelské střední třídy. Důraz na recepci pak umožní zkoumaní rozrůzňování české kultury podle spotřebního klíče, tedy proces, jenž byl v některých oblastech kultury úspěšnější než v jiných a nebyl v 90. letech ještě zdaleka završen (Zahrádka 2014).