Navrhovaný příspěvek hledá odpověď na otázku, kterou si kladou sami organizátoři panelu, tj. zda byli polští vědci ve výhodnější pozici než čeští intelektuálové. Odpověď na ni nabízím v podobě srovnání československého a polského angažmá v mezinárodním hnutí Pugwash, které od roku 1957 vytváří platformu pro setkávání a diskuze sociálně a politicky angažovaných vědců, politiků a veřejných osobností. Výchozí situace obou komunit byla při formování Pugwash stejná: angažovaly se na pokyn Moskvy, která zde potřebovala loajální podporovatele. V průběhu času se podařilo československé delegaci stát se jedním z nejaktivnějších „malých“ členů Pugwash (s návrhy směřujícími např. k OSN či ICSU). Po nástupu normalizace však českoslovenští vědci přesměrovali spolupráci s delegáty USA – P. Doty, H. Kissinger a další – na Polsko, čímž zajistili kontinuitu řešení bezpečnostní otázky ve střední Evropě. Poláci posléze této možnosti plně využili (konference Pugwash ve Varšavě 1982) a Nobelova cena byla v roce 1995 udělena Pugwashi v situaci, kdy výboru předsedal polský biokybernetik Maciej Nalecz, jeden z nezávislých poslanců Sejmu v letech 1985–1989. Pugwash je důkazem, že postavení národních vědeckých komunit nelze posuzovat pouze prizmatem vnitropolitického vývoje. Zvláště pro vědeckou komunitu, jejíž nedílnou součást tvoří od počátku vědecký internacionalismus, je mezinárodní angažmá a možnosti spolupráce napříč státy, režimy i kontinenty oním pevným bodem vymezujícím jak jejich vlastní vnitřní dynamiku, tak také míru jejich schopnosti reflektovat dění ve společnosti – a adekvátně na něj reagovat. Schopnost této reakce pak do jisté míry ovlivňuje i samu dynamiku vědeckého vývoje v dané komunitě.