Tato práce se zabývá dozvuky španělské chřipky v Čechách na počátku dvacátých let 20. století. Využívá k tomu data zemřelých z úmrtní matriky Všeobecné nemocnice v Praze a dalších souvisejících primárních pramenů. Zaměřuje se nejen na výskyt nemoci samotné (v různých klinických podobách), ale i na její nositele, jejich demografické a sociální charakteristiky. Dochází k závěru, že dopad španělské chřipky na českou populaci byl výraznější a pokrýval delší časové období, než jsme dosud soudili na základě dat obecné mortality. Některé parametry nicméně unikají hodnocení vzhledem k překryvu pandemie s první světovou válkou, která proměnila demografickou skladbu populace i její zdravotní stav. Různé populační skupiny ale nebyly chřipkou ohroženy stejně. Extrapolace dat umožňuje odhadnout také počet obětí v českých zemích, na který zatím stále usuzujeme poněkud mlhavě. Studie mimo jiné nabízí zajímavé průhledy do aktuální pandemie Covid-19 a diskurzu, který se týká jejího očekávaného konce. Ten zřejmě není tak na dosah, jak se domníváme.