Ve svém příspěvku se zabývám dějinami zdravotní péče v malých středoevropských městech. Zajímá mě péče poskytovaná průmyslníky v mazovském Źyrardowě, dolnoslezské Bielawě a východočeském Broumově v letech 1866–1914. Historici se dosud intenzivně zabývali zdravotní péčí, kterou zajišťovali podnikatelé v těžkém průmyslu. Méně však zkoumali zdravotní péči v textilních továrnách. Ve druhé polovině 19. století zaměstnávaly textilní továrny ve střední Evropě největší procento dělníků. Většinu z nich tvořily ženy. Historici opakovaně uvádějí, že zdravotní péče byla genderově asymetrická a zvýhodňovala muže. Textilní továrny ve východní Evropě však nebyly zahrnuty do příběhu. To platí zejména pro vybrané lokality. Źyrardów stojí ve stínu Lodže. Bielawa je na rozdíl od hornoslezských Katowic prakticky neznámá. Broumov ve srovnání s Libercem nebo Brnem neberou historici příliš vážně. Zdravotní péči v textilních továrnách interpretuji jako součást "blahodárného" kapitalismu, o kterém se ve střední a východní Evropě příliš nepíše. Něco se ví o zdravotním a úrazovém pojištění, méně se však napsalo o institucích jakými byly tovární ambulance, špitály a nemocnice. V příspěvku si kladu otázku, do jaké míry státní a veřejné orgány ovlivňovaly soukromou péči o zdraví.