Na podzim roku 1541 vydal český král Ferdinand I. nařízení o vyhnání Židů z Čech. Události poloviny 16. století tvoří jeden ze zásadních milníků dějin českých Židů. Jako jedno z jejich útočišť po vyhnání se tradičně označuje Polsko a jeho početné židovské obce, mimo jiné Poznaň. Nucený exil nebyl jedinou motivací přítomnosti českých Židů v tomto městě. Jako významné obchodní centrum přitahovala Poznaň pozornost kupců napříč evropským prostorem. Právě čeští, a zvláště pražští Židé představovali jeden z článků obchodního řetězce, jak dokládají prameny z obou sledovaných měst. V zápisech poznaňských městských knih se setkáváme během celého 16. století se zástupci pražských židovských rodin, kteří v Poznani přebývali ať z důvodu vynuceného exilu, nebo kvůli svým podnikatelským aktivitám. Záznamy z městských knih, týkající se obchodních kontaktů či sporů o peníze a majetek, je možno komparovat s obdobnými zápisy z pražských městských knih, které poskytují doplňující informace o kontaktech mezi obyvateli obou měst. Na základě pražských a poznaňských pramenů představím migraci a mobilitu Židů mezi Prahou a Poznaní jako součást širokého fenoménu židovské migrace v raném novověku. Spory, konflikty a další kontakty pražských a poznaňských Židů umožňují sledovat vzájemnou provázanost židovských komunit a vnímat tak aškenázské židovstvo jako jeden navzájem propojený celek.