Příspěvek je zaměřen na zobrazování panovníků v letákové publicistice 16. století. Zabývá se zvláště habsburskými panovníky, přičemž ukazuje, v jakých situacích a s jakými atributy se nechávali zobrazovat na tištěných letácích. Autorka nejprve analyzuje vyobrazení spjatá s korunovacemi a holdovacími cestami. Dokládá přejímání ustálených vzorů, přičemž poukazuje například na situaci, v níž se polský král Štěpán Báthory snažil dosáhnout uznání právě za pomoci letáků, jež ho zachycovaly s obdobnými atributy jako to bylo obvyklé u panovníků z habsburského rodu. Další důležitou skupinu vyobrazení představovaly letáky spjaté s válkami, na nichž bylo žádoucí, aby poddané ubezpečily o vladařově schopnosti ubránit je před nepřítelem, zvláště před obávanými Turky. Obsahovaly proto řadu pozoruhodných atributů. Opomenuty však nebudou ani takové letáky, které sice panovníkovu podobiznu nenesly, ale jeho poddaným vladařovu vůli důsledně připomínaly. Zvláště Ferdinand I. intenzivně využíval knihtisk k rozšíření svých nařízení, přičemž na ilustrace zpravidla rezignoval. Závěrem jsou zmiňována pozdější vyobrazení habsburských panovníků, která vznikala, když se jejich potomci v 17. století dávali vyobrazovat spolu se svými předchůdci, aby zdůraznili kontinuitu rodu a další aspekty dynastické reprezentace.