Dějiny řemesel a obchodu patří, či spíše patřily, k tradičním tématům hospodářských a sociálních dějin (jak na regionální úrovni, tak na "univerzitní" půdě). Od 80. let minulého století pozorujeme pokles zájmu historické a vlastivědné obce nejen o živnostníky, ale obecně o hospodářské dějiny středověku a raného novověku. Nepochybně to souvisí s generační obměnou domácí historické obce, s níž se pojí, mnohdy pouze implicitní, odmítnutí před rokem 1989 ideologicky protežovaného primátu hospodářských dějin. Tento stav se neblaze odráží v minimální kritické reflexi dosavadního bádání. Nedochází k téměř žádné diskuzi nad problémy a tématy jako manufaktura, manufakturní výroba, protoindustrializace, korporativismus, státní hospodářská politika a obecně nad postavením živnostníků v ekonomickém, sociálním a kulturním životě. Soudobá literatura, která se zabývá (městskými) živnostníky, téměř nereflektuje v zahraničí probíhající diskuzi a ulpívá na recyklaci staršího bádání, nebo se spokojuje s faktografickým výkladem. Ve svém příspěvku zhodnotím soudobé domácí bádání o maloživnostnících v raném novověku. V další části naznačím další možnosti a směry budoucího bádání nejen v rámci úzce profilovaných hospodářských dějin.