„Až poté, když nastane obrovské pustošení, strašlivá zkáza, kdy všechno zahyne, všechno bude totálně zničeno. Zůstanou jen bratři a sestry, vyvolení, kteří se dočkají spasení a jež si odvede PÁN. Strašlivá, fanatická víra, jež nemá nic společného s láskou k bližním.“ Vskutku barvitou charakteristiku pentekostalismu si mohli v roce 1964 přečíst pracovníci Třineckých železáren v místních závodních novinách. Jejich sedm spolupracovníků totiž bylo odsouzeno v procesu Folwarczny a spol. Jím současně skončila první část nepříliš známého, ale signifikantního příběhu Letničního hnutí, které po převzetí moci Komunistickou stranou Československa v roce 1948 nezískalo status legální církve a bylo donuceno spojit se s Jednotou bratrskou. Navrhovaný příspěvek si klade za cíl analyzovat na příkladu působení Letničního hnutí na Těšínsku každodennost dynamického vztahu mezi nelegální náboženskou skupinou (Rozhodní křesťané letniční), zavedenou náboženskou organizací (Jednota bratrská) a státem prosazujícím ateistické imperativy. Prezentovaná analýza se opře o koncept náboženského pole zavedený Pierrem Bourdie a v nedávné době aktualizovaný německou historičkou Sitou Steckel. Příspěvek dochází k závěrům, že jelikož se náboženské skupiny pohybovaly v limitovaném prostoru vymezeném státem, nebyly schopny samy vyřešit své vnitřní problémy. To následně vedlo k tomu, že řešení věroučných konfliktů delegovaly na státní aparát, což v konečném důsledku upevňovalo roli státní správy na náboženském poli.