S rozmachem knihtisku se lékařská věda ve větší míře otevírá světu laiků a jejich vernakulárních jazyků. Medicína se stává předmětem širších rozprav, v jejichž rámci nositelé lékařského poznání usilují o přetlumočení obsahu svého oboru jako výjimečného nástroje k porozumění pozemskému světu a lidskému životu. Rozprava o povaze medicíny úzce souvisí s otázkami lékařské autority, lékařovy role v životě komunity i samotné užitečnosti péče o tělesné zdraví. Je snad pozemský lékař víc než pouhým pomocníkem lékaře nebeského? Z čeho vychází jeho přesvědčení, že philosophia naturalis je nejpříhodnější průpravou pro umění léčit? Vernakulární lékařský text přináší rovněž pragmatický výklad etiologie nemoci a nabízí alternativní způsob její konceptualizace v náboženském paradigmatu. Příspěvek usiluje o postižení základních kontur lékařské sebeprezentace ve vybraných textech o medicíně prvních dvou raně novověkých staletí. Bude se zajímat o podobu medicíny pro laiky/medicíny laiků a rovněž o způsoby balancování mezi potřebou zachování vědeckosti a vědecké autority na jedné straně a nutností srozumitelnosti i atraktivnosti předávaného vědění na straně druhé.